Singles, nezadaní, samotáři… Setkáme se s mnoha ekvivalenty. Když o singles čteme, můžeme objevit mnoho protiřečících si charakteristik. Jsou singles ambiciózní, motivovaní a tvrdě pracující, nebo nezodpovědní a spontánní požitkáři? Jsou spíše velmi akční, společenští s bohatou sítí sociálních vazeb nebo zarytí samotáři užívající si teplo domova? Volí si singles tento styl života sami, zcela dobrovolně a jsou s ním naprosto spokojeni, nebo spíš nemají štěstí na toho pravého a tento stav je sžírá?
Můžeme vůbec tak širokou a bohatou skupinu jako je singles takto stereotypně charakterizovat? Za mě určitě ne! Tento životní styl se stále rozmáhá, což je ovlivněno mnoha faktory: možnost cestovat, oslabení sociální kontroly (ohledně vztahů a sňatečnosti), postavení žen (možnost vzdělávat se, budovat kariéru a uživit se sama) a celkovou změnou hodnot ve společnosti, která se začala výrazně měnit po pádu komunismu u nás a v současné době se mění rychleji a rychleji. Ovlivnit nás mohla i dnešní instantní doba, kdy můžeme mít pocit, že to, co samo nefunguje nemá cenu opravovat. Vždyť máme tolik možností porozhlédnout se jinde, ať už na sociálních sítích, seznamkách nebo na cestách. Také chceme naplno využít svobody při volbě partnera, kterou zde nemáme tak dlouho. Důležitá je pro tento fenomén celková role ženy, od které se dnes již (díkybohu) neočekává, že bude svému manželovi (kterého jí vybrali rodiče) vše bezmezně tolerovat, podestýlat mu, a že ponese zodpovědnost za spokojenost či nespokojenost v manželství (obou zúčastněných).
Dále jsme svědky dynamického posunu v postavení žen ve smyslu vzdělání a kariéry. Ve vyspělých zemích sílí tlak na genderovou vyváženost nejen v jednotlivých sektorech, ale i ve vedoucích pozicích. Bojuje se za vyrovnanost platů mužů a žen. Prosazuje se, aby na rodičovskou „dovolenou“ odcházeli muži, nejen ženy. Pokud se na to podíváme z hlediska evoluční psychologie, dle které ženy odpradávna vstupovaly do manželství, aby si „přilepšily“ a zvýšily svůj sociální status, jistě nás napadne, že to dnes není tak jednoduché jako za našich prababiček. V dnešní době, kdy přibývá lékařek, právniček nebo manažerek (což je dobře!) a vysokoškolaček je průměrně více než vysokoškoláků, nám jasně vychází, že tyto evoluční předpoklady se naplňují hůř a hůř.
S vyšším věkem dokončení vzdělání nejen u mužů, ale i u žen, s možností cestovat, a a dalšími aspekty se přirozeně oddaluje usazování mladých párů. U některých se oddaluje samotné založení vážnějšího vztahu, protože na něj pro samé využívání všech možností, které mládí nabízí, zkrátka není čas. To pak může velmi znesnadnit zakládání a udržování vztahů v pozdějším věku. Nejen že při hledání partnera či partnerky můžeme narazit na mnoho adeptů se šrámy a ránami z předchozích nevydřených vztahů, které vyžadují mnoho trpělivosti obou stran, ale také není tak jednoduché se bezhlavě zamilovat, vzít se a založit rodinu ve 30 letech jako v 18 letech. To mi potvrdilo mnoho žen v manželském svazku, které svůj vztah začaly právě okolo 16. až 18. roku života, na což pak navazoval tehdy standardní sled událostí (svatba, dítě, druhé dítě…). Všechno to se stihlo v období zamilovanosti a pak již následovalo udržování vztahu. Samy ale uznaly, že nastat tato situace, v době, kdy by byly o 10 starší, je s velkým otazníkem, jak by postupovalo jejich racionálnější a zkušenější já.
Nemyslím si, že jsou tyto společenské změny špatně, ani dobře. Prostě je to tak. Určitě je dobře, že je dnes prosazována svoboda ve všech směrech. Společnost se posouvá, vždycky se posouvala. A nemyslím si, že to povede například k vymření, jak se domnívají někteří odborníci. Společnost má za sebou několik kotrmelců, ale nakonec se vždy našel způsob, jak se posunout dál. Nacházíme se v době velkých sociálních změn. Rodina možná nabere postupem času úplně jinou podobu a nebude již tak očekávaným standardem. Možná zde budeme mít mnoho možných vzorců, jak bude rodina vypadat. Ale my to zvládneme.
Velmi zajímavé bude sledovat vývoj v období pandemie a po ní. I kdyby se teď vrátil život do „starých“ kolejí, jsem přesvědčena, že na fenomén singles bude mít poslední rok a několik měsíců velký vliv. O tom si ale povíme zase příště, v dalším článku. Jaký to bude mít vliv podle Vás? A jaké další důvody Vás napadají k tomu, proč singles přibývá?
Příště se s vámi podělím o poznatky z mého průzkumu, jak singles prožívají pandemii, jestli byli spokojení a jestli se cítili sami, nebo jak se jim dařila pohybová aktivita. Také zmíním některé poznatky z mých rozhovorů se single respondenty.
Aktuálně realizuji rozsáhlý výzkum, jehož cílem je zjistit rozdíly mezi singles a zadanými. Zabývám se některými aspekty práce (motivace, ambice, potřeby…), prožíváním pandemie, vztahovou vazbou a osobností. Zapojit se můžete i Vy vyplněním dotazníku (trvání okolo 15 minut)! Pokud je vám minimálně 25 let a jste jakkoli ekonomicky aktivní (zaměstnání, podnikání…), jste ideálním respondentem! Dotazník je pro všechny, singles i zadané (partnerský vztah, manželství, registrované partnerství). Budu ráda i za případné šíření dotazníku, o výsledky tohoto výzkumu se s Vámi ráda podělím v příštích článcích! Cením si vaší ochoty!
Dotazník zde: https://www.survio.com/survey/d/E9I8W4D2R4R9X9E7A